S účinností od poloviny roku 2020 se prostřednictvím novely občanského zákoníku do českého právního řádu vrací liberální pojetí práv spoluvlastníků nemovitostí, kdy spoluvlastníci se svým podílem mohou volně disponovat, aniž by jej museli předem nabízet ostatním spoluvlastníkům. Výjimkou zůstává situace, kdy spoluvlastnictví vzniklo na základě právní skutečnosti mimo vůli spoluvlastníků (zejména děděním). 

Co změna zákona pro spoluvlastníky nemovitosti znamená a jak se jich dotkne?

Možná to vypadá, jakoby virus a pandemie, kterou způsobil, zasáhly a dramaticky proměnily všechny aspekty našeho života. Ale pod povrchem život pulsuje dál. Dál prožíváme své osobní příběhy, dál řešíme rodinné vztahy, staráme se o majetek, myslíme na budoucnost.

A dál platíme daně.

Pronajímatelé často řeší, zda se nájemce nebo i podnájemce může přihlásit k trvalému pobytu na adrese nemovitosti, v níž si pronajal byt. I když má trvalý pobyt pouze evidenční charakter, slouží k zajištění efektivního fungování veřejné správy a různé právní předpisy s ním spojují i další skutečnosti: z hlediska vazeb na nájemní právo je možné zmínit např. činnost exekutorů, která může nepříjemně zasáhnout i jiné osoby než jen skutečného dlužníka, nebo že na trvalý pobyt na konkrétní adrese je vázán nárok na příspěvek na bydlení (ať již vlastníka nebo nájemce bytu).

Jedna z nejstarších právních zásad praví, že vše, co vzejde na pozemku, ať přirozeně, nebo z lidské činnosti, je součástí tohoto pozemku. U nás však přestala v roce 1950 platit a od té doby se u nás učilo, že stavba, která je spojena se zemí pevným základem, je samostatnou věcí, stejně jako pozemek, na kterém stojí. Důvod pro toto řešení byl jediný – ulehčit komunistickou kolektivizaci vesnic a vznik zemědělských družstev.

Přenecháte-li někomu jinému k užívání vlastní prostory, vystavujete se riziku: nemáte jistotu, že vám bude nájemce řádně platit nájemné, že bude hradit služby, které mu v souvislosti s nájmem poskytujete, nebo že užívané prostory nepoškodí. Proto je vhodné ujednat s nájemcem určitou formu zajištění a již v zárodku řešit jeho možnou nesolventnost či nesolidnost.

Nadpis příspěvku odkazuje k často citovanému bonmotu, že spoluvlastnictví musí být výtvorem ďábla, vzniká-li v jeho rámci tolik konfliktních situací. Občanský zákoník se svojí regulací snaží některým konfliktům předcházet, případně nabídnout jejich řešení, leč vše právní regulací vyřešit nelze.

Směnu nemovitých věcí považuje daňové právo za dva současné převody vlastnických práv k nemovitým věcem koupí, tedy dvě proti sobě stojící koupě. Každá ze stran tedy realizuje nepeněžní příjem pro účely daně z příjmů fyzických osob. Nabytí nemovité věci každou ze stran je dále předmětem daně z nabytí nemovitých věcí.

Prohlížíte si inzeráty, hledáte nové bydlení, chcete si koupit byt. Do oka vám padne pěkný 2+1, který by po všech stránkách vyhovoval. Podívejte se však na ten inzerát pozorně – opravdu se nabízí ke koupi byt, anebo se nabízí podíl v bytovém družstvu? To je totiž velký rozdíl.

Asi jste se již setkali s tím, že někdo řekl: bydlím v podnájmu. Laik tím většinou myslí, že nemá v užívání celý byt, ale jen určitou místnost. Co to ale znamená po právní stránce?

Občanský zákoník stanoví, že nájemce má právo chovat v bytě zvíře. Zároveň se uznává, že při hromadném soužití více osob nutně dochází ke konfliktním situacím, a proto se v rámci takového společenství mimo jiné vyžaduje, aby chovatelé zvířat brali ohledy na zájmy ostatních lidí. Svá zvířata musejí ovládat způsobem, který zajistí dodržování domovního klidu.